50 nejlepších horrorových povídek od A do Z.

Zdravím všechny milovníky kvalitní literatury, horroru a dalších dobrých věcí z přírody. Sice jsem se tu s vámi pro tento rok už jednou rozloučil, ale občasný bonus (abych nevypadl z formy a abyste sem nezapomněli chodit) jistě nezaškodí. Tenhle příspěvek berte jako zodpovědný pokus o vytvoření seznamu padesáti nejlepších u nás vydaných horrorových povídek. Jsou řazeny abecedně (podle jejich českého názvu) a u každé z nich najdete nějaké to info a krátký komentář. Pokud jsem něco označil hvězdičkou, znamená to, že kniha, z níž povídka pochází, je sbírkou vydanou pod jménem jejího autora. Zbytek jsou antologie, obsahující povídky různých spisovatelů. Snad bude tento seznam dobrým vodítkem každému, kdo má zájem poznat z horroru něco víc než jen filmy.
PS: Jako asi každý podobný počin, i tento výběr určitě není dokonalý. Ale snaží se o to...

Clive Barker: AZRAEL A JACK
("První kniha krve" - Laser, 1994) *
The Yattering And Jack, 1984
Nejprovokativnější horrorový autor 80.let ve vyjímečně humorněji a zároveň hluboce lidsky laděné próze.

Keith Roberts: BOULTEROVI KANÁŘI
("Tichá hrůza" - Mladá fronta, 1967 a 1970)
Boulter’s Canaries, 1965
Nepřímý a podstatně strašidelnější předchůdce Krotitelů duchů. Konfrontace nadpřirozena a (tehdy) moderní techniky v jedné z nejlepších duchařin, jaká byla napsána.

Grant Morrison: BRAILLOVA ENCYKLOPEDIE
("Nebezpečné vztahy" - Talpress, 1997)
The Braille Encyclopaedia, 1991
Silně provokativní, sadistické, bizarní, přitom však stále umělecky kvalitní dílo, tématicky i zpracováním inspirované Barkerovými Knihami krve. Povídkový debut slavného comicsového scénáristy.

Henry Kuttner: BYL TO DÉMON
("Tichá hrůza" - Mladá fronta, 1967 a 1970 / "Hlas krve" - Najáda, 1996)
Call Him Demon, 1946
Jeden z nejlepších horrorů všech dob fantasticky pracuje s využitím dětské imaginace.

Brian Lumley: CESTA DOMŮ
("Hlas krve" - Najáda, 1996)
No Way Home, 1975
Jedna z nejlepších strašidelných povídek na téma alternativních světů.

Robert Aickman: ČEKÁRNA
("Tichá hrůza" - Mladá fronta, 1967 a 1970)
The Waiting Room, 1964
Půvabná ghost story na téma cestování vlakem.

Graham Masterton: DECH MINULOSTI
("Nebezpečné vztahy" - Talpress, 1997)
Rococo, 1991
Masterton sleduje postupně se prohlubující šílenství ženy, klesající stále níže na společenském žebříčku. Napsáno speciálně pro antologii erotických horrorů.

Stephen King: DĚTI KUKUŘICE
("Noční směna" - Mustang, 1996) *
Children Of The Corn, 1977
Přestože tu King lehce vykrádá španělský film ¿Quién puede matar a un niño? (který se zase inspiruje bradburyovskými motivy dětí zabijáků), jde o nanejvýš brilantní „autoturistický“ horror.

H. P. Lovecraft: DIVÁK
("Šepot ve tmě" - Mladá fronta, 1992) *
The Outsider, 1920
První úspěšná Lovecraftova povídka je poněkud netypickým představitelem jeho díla. Dobře budovaná atmosféra tajemna a vznosné monumentálnosti je spolu s pěknou pointou hlavním kladem této dark fantasy. Pro mě osobně nejlepší Lovecraft.

Stephen King: DOLANŮV CADILLAC
("Noční můry a snové výjevy: Dolanův cadillac" - Beta, 2004) *
Dolan’s Cadillac, 1989
Asi poslední opravdu kvalitní povídka Stephena Kinga mimo jiné lehce odkazuje na Poeův Sud vína amontilladského. O pár desetiletí dříve udělal totéž (ovšem mnohem zřetelněji) Bradbury ve vynikající Usher II. King pak skládá nenápadnou poctu oběma klasikům.

E. C. Tubb: DRZOUN
("Tichá hrůza" - Mladá fronta, 1967 a 1970)
Fresh Guy, 1958
Co budou dělat upíři, vlkodlaci, ghůlové a další monstra po atomové válce? Toť téma této malé, ale kultovní dark fantasy.

William Hope Hodgson: HLAS VE TMĚ
("Hlas krve" - Najáda, 1996)
The Voice In The Night, 1907
Zanedlouho uplyne sto let od chvíle, kdy tento vynikající zástupce subžánru hrůzostrašných námořnických historek spatřil světlo světa.

Charles Dickens: HLÍDAČ
("Hlas krve" - Najáda, 1996)
The Signal-Man, 1866
Vynikající horror klasika anglické literatury. Dodnes možná nejlepší duchařská povídka vyšla už před celými stočtyřiceti lety.

Bram Stoker: INDIÁNSKÁ ŽENA
("Warlock: Brutal horror #1" - Gehenna Publishing, 1994)
The Squaw, 1893
Gotický hrad, železná panna a jedna černá kočka. Chválená i zatracovaná povídka autora nejslavnějšího upírského románu.

Joe R. Lansdale: JÁMA
("Bizarníma rukama" - AF 167, 1998) *
The Pit, 1987
Vynikající kus z pera tvůrce westernových a zombie horrorů, na téma „civilizovaný člověk versus burani“.

Jerome Bixby: JE TO DOBRÝ ŽIVOT
("Alfred Hitchcock uvádí: Strašidla na dobrou noc" - ABR, 1995)
It’s A Good Life, 1953
Geniální science fiction, zamýšlející se nad absurditou situace, kdy moc je plně v rukou nesvéprávného jedince. Mnohým důvěrně známá věc, zde dovedená do mrazivě obludného rozměru.

Clive Barker: KRÁL SYROHLAV
("Třetí kniha krve" - Laser, 2001) *
Rawhead Rex, 1984
Reprezentatavní zástupce všech horrorů s tématem „nadpřirozené monstrum na lovu“.

Roald Dahl: KŮŽE
("Jedenadvacet polibků" - Mladá fronta, 1986) *
Skin, 1952
„Malířský horror“. Mistr neobvyklých nápadů, černého humoru a vyšperkovaných point v jedné ze svých nejoriginálnějších povídek.

Mark Ryder: LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT
("Warlock: Brutal horror #1" - Gehenna Publishing, 1994)
O autorovi ani povídce nejsou známy žádné bližší údaje.
Velice zábavný nekrofilní fórek od neznámého autora. (V časopise Ikárie vyslovil recenzent doměnku, že jde o povídku českého autora, píšícího pod pseudonymem.)

Shirley Jackson: LOTERIE
("Hlas krve" - Najáda, 1996)
Lottery, 1948
Stěžejní dílo temné královny psychologického děsu. V různých anketách o nejlepší horrorovou povídku se už léta umisťuje obvykle na samém vrcholu.

William F. Nolan: MALÝ SVĚT LEWISE STILLMANA
("Lupiči mrtvol" - Orbis, 1970)
The Small World Of Lewise Stillmana, 1957
Temná a silně působivá sci-fi o mimozemské invazi ukrývá ve svých posledních řádcích brilantní a zcela nečekanou pointu. Ve své době byl Nolan i díky tomuto skvostu považován za velký objev fantastické literatury, jsa propagován samotným Bradburym.

George Langelaan: MOUCHA
("Lupiči mrtvol" - Orbis, 1970)
The Fly, 1957
Horký kandidát na post nejlepší strašidelné povídky, jaká byla kdy napsána. Langelaan zde využívá mnoha způsobů vyprávění (deníkové zápisky, citace z dopisů, živé dialogy, vzpomínky i přímé popisy děje). Moucha začíná jako klasická detektivka, pokračuje jako sci-fi a vrcholí jako čirý horror. Autor dokázal všechny použité ingredience s bravurou a nenásilnou elegancí skloubit do jednoho dokonalého celku, jenž nelze číst jinak než jedním dechem.

Kim Newman: MUŽ, KTERÝ SBÍRAL BARKERA
("The Year’s Best Horror, Povídky: I" - Classic, 1994)
The Man Who Collected Barker, 1990
Vtipná anekdota, která pobaví všechny sběratele horrorů a příznivce i nepřátele Clivea Barkera.

Stephen King: NA DOBROU NOC
("Mrtví se někdy vracejí" - Odeon, 1992 / "Noční směna" - Mustang, 1996) *
One For The Road, 1977
Upířina, která začíná ve vyhřáté hospodě uprostřed jedné tuhé zimy. Nejlepší Kingova povídka.

Stephen King: NEKUŘÁCI a.s.
("Mrtví se někdy vracejí" - Odeon, 1992 / "Noční směna" - Mustang, 1996) *
Quitters, Inc, 1978
Pravá noční můra každého náruživého kuřáka a nejvtipnější povídka Stephena Kinga.

Richard Matheson: NOEMOVY DĚTI
("Hlas krve" - Najáda, 1996)
The Children Of Noah, 1957
Co se stane, když na americkém venkově překročíte povolenou rychlost a všimnou si toho místní policajti. Proslulá Mathesonova klasika je již půl století ozdobou mnoha antologií.

William Wymark Jacobs: OPIČÍ TLAPKA
("Půlnoční povídky" - Albatros, 1989)
The Monkey’s Paw, 1901
Znalost této klasické povídky je pro ctitele žánru prakticky povinností.

David Morrell: ORANŽOVÁ JE BOLEST, MODRÁ ŠÍLENSTVÍ
("Hrůzný čas: Strach ve světě science fiction" - Mustang, 1996)
Orange is for Anguish, Blue for Insanity, 1988
Další „malířský“ horror. Za tento kousek dostal Morrell Cenu Brama Stokera plným právem. Nejlepší hrůzostrašná povídka posledních dvaceti let.

William Sambrot: OSTROV HRŮZY
("Alfred Hitchcock uvádí: Má oblíbená strašidla" - ABR, 1995)
Island Of Fear, 1958
Ve Středozemním moři je spousta ostrovů. Některý z nich může skrývat smrtelné tajemství.

Stephen Grendon: PÁN Z PRAHY
("Lupiči mrtvol" - Orbis, 1970)
A Gentleman From Prague, 1944
Pro tuzemského čtenáře je příběh zajímavý už tím, že se odehrává v Praze za dnů tzv. mnichovské zrady. Povídka byla převzata z jakéhosi poválečného magazínu, a Jan Zábrana (editor této významné antologie z roku 1970) Grendona považuje za naprosto neznámého autora. Dnes už se ví, že Grendon byl pseudonym jednoho z Lovecraftových učedníků, Augusta Derletha.

Roger Zelazny: PIJAVICE Z NEREZ OCELI
(Horror magazín, cca 1996)
The Stainless Steel Leech, 1963
Vysoce zajímavý kousek, v němž se na hřbitově světa budoucnosti potkává upír-robot s upírem skutečným.

Robert Bloch: PLÁŠŤ
("Tichá hrůza" - Mladá fronta, 1967 a 1970)
The Coat, 1939
Opět upířina, navíc odehrávající se na Halloween – co víc si může fanoušek přát. Tenhle kousek ještě k tomu pochází od autora předlohy k Hitchcockově legendárnímu filmu Psycho.

Stephen King: PRÁM
("Hodina děsu" - Odeon, 1992) *
The Float, 1982
Kingova nejstrašidelnější povídka.

Gregory Nicoll: PRÁZDNÝ ÉTER
("The Year's Best Horror, Povídky: II" - Classic, 1995)
Dead Air, 1988
Uzavřený prostor bývá velice dobrým zdrojem hrůzy. Tento příběh se neodehrává na gotickém hradě, ve strašidelném domě či na kosmické lodi, ale ve studiu rockového rádia, v němž právě probíhá hodina s Blue Öyster Cult.

Robert Silverberg: PŘICHÁZÍ A ODCHÁZÍ
("To nejlepší z horroru a fantasy", cca 1996)
Originální název a rok prvního vydání budou doplněny.
Nenápadná, přesto brilantně atmosférická mystérie o záhadném domu, který se jednou za čas objevuje a zase mizí.

Algis Budrys: PSOVOD
("Alfred Hitchcock uvádí: Strašidla nejstrašnější" - ABR, 1995)
Master Of The Hounds, 1966
Fantasticky promyšlený příběh plný zvířecího i lidského terroru, napsaný autorem, jenž později jako jeden z prvních rozeznal talent Stephena Kinga.

Daphne du Maurier: PTÁCI
("Tichá hrůza" - Mladá fronta, 1967 a 1970)
The Birds, 1952
Vynikající kousek, podle kterého natočil Alfred Hitchcock svůj slavný snímek. Povídka na rozdíl od filmu nezestárla.

Clive Barker: PŮLNOČNÍ VLAK SMRTI
("První kniha krve" - Laser, 1994) *
The Midnight Meat Train, 1984
Nervy drásající horror z newyorského metra. Barker ve vrcholné formě.

Stephen King: ŘÍMSA
("Mrtví se někdy vracejí" - Odeon, 1992 / "Noční směna" - Mustang, 1996) *
The Ledge, 1976
Kingova nejnapínavější povídka. Ideální čtení zejména pro lidi trpící závratí.

Roald Dahl: SKOPEC NA PORÁŽKU
("Lupiči mrtvol" - Orbis, 1970 / "Jedenadvacet polibků" - Mladá fronta, 1986) *
Lamb To The Slaughter, 1955
Chcete geniální černohumornou detektivku? Mistr point a šílených nápadů ji napsal právě pro vás.

Brian Lumley: SLUNCE, MOŘE, TICHÝ KŘIK
("Dotek zla" - Polaris, 1992)
The Sun, The Sea And The Silent Scream, 1988
Opět Středozemní moře: Jeden ostrov a párek Angličanů na dovolené svých snů. (Svých nejčernějších snů...)

Joe R. Lansdale: S MRTVOLÁKAMA V POUŠTI KADILAKŮ
("Bizarníma rukama" - AF 167, 1998) *
On The Far Side Of The Cadillac Desert With Dead Folks, 1989
Zombie western, za který Lansdale zaslouženě obdržel cenu Brama Stokera.

Stanley Ellin: SPECIALITA ŠÉFKUCHAŘE
("Tichá hrůza" - Mladá fronta, 1967 a 1970)
The Speciality Of The House, 1948
I u nás slavná a mnohokrát kopírovaná povídka, známá též z televizní adaptace s Jiřím Lábusem v hlavní roli.

R. Chedwyn-Hayes: STĚHOVÁNÍ
("Nejlepší hororové povídky roku" - GABI, 1994)
Moving Day, 1987
Velice strašidelná komedie o třech hodně divných tetičkách a jejich drahém synovci.

Brian Lumley: TENCÍ LIDÉ
("Nejlepší hororové povídky roku" - GABI, 1994)
The Thin People, 1987
Kult. Skvělý hospodský horror o dvou alkáčích na periferii Londýna začíná v hospodě Na nádraží. Škoda jen, že dostupnější překlad v Lumleyho sbírce Nekros není z nejlepších, a poškozuje tak jedinečnou atmosféru díla.

Michael Shea: TLOUŠTÍK
("Nejlepší hororové povídky roku" - GABI, 1994)
Fat Face, 1987
Tenhle kousek přímo vybízí k filmovému zpracování. Umím si představit, že by se toho chopil William Friedkin nebo John Carpenter.

Ray Bradbury: USHER II.
("Marťanská kronika" - vydáno mnohokrát u různých nakladatelství) *
Usher II, 1950
Asi nejgeniálnější parafráze na dílo jiného autora, jakou jsem kdy četl.

Ray Bradbury: VÍTR
("Lupiči mrtvol" - Orbis, 1970 / "Kaleidoskop" - Odeon, 1989) *
The Wind, 1943
Jeden z nejlepších horrorů Raye Bradburyho je z velké části záznamem telefonního hovoru. Bellův přístroj představuje jediné spojení mezi reálným světem a světem rozběsněného, triumfujícího nadpřirozena.

Henry Slesar: VOLÁNÍ Z MRAKODRAPU
("Alfred Hitchcock uvádí: Strašidla na dobrou noc" - ABR, 1995)
Originální název a rok prvního vydání budou doplněny.
Mistrovská povídka o tom, že pomsta chutná nejlépe za studena. V tomto případě doslova.

Ray Bradbury: ZÁSTUP
("Tichá hrůza" - Mladá fronta, 1967 a 1970 / "Kaleidoskop" - Odeon, 1989) *
The Crowd, 1943
Být uvězněn v nabouraném autě, zatímco se k vám blíží hrůzný zástup – toť jedna z nejděsivějších vizí, jaké si lze představit. Bradbury ji použil jako základ k ještě rafinovanějšímu příběhu.