Nejlepší horrory 80.let: Úvod

K osmdesátým letům mám nostalgický vztah. Není divu, prožil jsem v nich totiž valnou část svého mládí. Byla to poměrně bezstarostná doba, přející ze všeho nejvíc zábavě. Divoké mejdany, divoké účesy, minisukně, syntetický pop a hair metal, cigára, žádný bezpečný sex, žádné mobilní telefony, žádný internet. V kinech letěl hlavně fantastický žánr, a filmové triky jen málokdo zbytečně kazil nějakými počítačovými efekty. Čela žebříčků okupovaly především sci-fi snímky, zaměřené na celou rodinu. Vládla lehce nadsazená, napínavá dobrodružství, plná svérázných archeologů, přátelských mimozemšťanů a navrátilců z budoucnosti. Pokračování Hvězdných válek slavilo taktéž mimořádné úspěchy, a stejnojmenný vesmírný program zdatně podkopával sebevědomí čelních představitelů sovětského impéria. Namísto Jamese Bonda bušili na Západě do komunistů pro změnu mírně dementní svalovci, jejichž jména obvykle začínala na R. Přemýšlivé rebely minulosti pak nahradili hrdinní akční patrioti, obvykle vybavení mobilním muničním skladem, mrštností leoparda a několika debilními hláškami.

Osmdesátky ovšem byly také zlatým věkem videa. V jejich druhé půli zasáhla videománie naplno i naši socialistickou vlast. A byl to úder přímo drtivý. Kdo měl video, nemusel být ani nositelem Řádu práce, a přesto byl v pracovním kolektivu oblíben.
Logicky největší zájem byl o tři žánry, soudruhy nepodporované ba přímo zakázené: Akční filmy, porno a nakonec ten, který nás na tomto blogu zajímá ze všeho nejvíce. Zšeřelými byty šťastnějších spoluobčanů se tak místo Husákova projevu nebo znělky seriálu Okres na severu, rozléhalo nejen štěkání Schwarzeneggerova kulometu či podezřele vytrvalé milostné hekání, ale stejnou měrou také vytí vlkodlaků, případně zoufalé volání o pomoc, podmalované zvukem motorové pily. Video postupně přispělo k dlouhodobému ukončení vlády jedné strany možná stejnou měrou jako disidenti, přestavba nebo fronty na maso.

Ale pryč od dobových poměrů v socialistickém táboře, a zpátky k dobrým věcem z přírody.
V 80.letech byl filmový horror na samém vrcholu popularity. Tato dekáda dala žánru pěknou řádku nezapomenutelných a dnes již klasických či přímo kultovních filmů.
Myslím, že bude dobré si tu dobu trochu připomenout. Nasedněte do stroje času. Vydáme se spolu na nostalgický výlet, plný příjemného mrazení v zádech. Snad se vám během tohoto desetidílného tripu vybaví nějaká ta radostná vzpomínka. A pevně doufám, že budou i tací, kterým tento výlet pomůže objevit klenoty, na jaké by jinak ani nenarazili.
HCR vám nabízí cestu do požehnané doby, kdy politická korektnost byla sotva v plenkách, a horror za železnou oponou figuroval na špičkách žebříčků návštěvnosti kin častěji, než kdy dříve. (To, že tenkrát měly stromy delší stín, holky vlhčí klín, a na dně piva nebyl splín, snad ani nemusím dodávat.)

Takže začínáme. Jak jinak, než rokem 1980...