Apache's Vampires Volume I.

Upíry mám rád už od doby, co jsem si poprvé přečetl Švandrlíkova Draculova švagra a Blochův Plášť. Tedy zhruba od svých desíti let. Můj poměrně kladný vztah k těmto bytostem se během času nijak nezměnil. Svědčí o tom také tato ikonka, kterou používám na různých diskuzních fórech (jde o obal kompilace Tattoo Vampire mých oblíbených Blue Öyster Cult):

Rodina mé matky pochází z vesnice Snakov na východním Slovensku, kde se na existencí upírů a vlkodlaků ještě před pár desetiletími celkem běžně věřilo. Tamní kraj skutečně vypadá, že by zde i něco mohlo být. Trávil jsem tam nejedny prázdniny svého dětství, a tak o tom vím své. Mezi rodnou vesnicí mé matky a polskými hranicemi je velký kus lesů a neobydlené krajiny - opravdová zóna soumraku v níž už se ztratil nejeden turista. A to jsem se ještě před pár lety dozvěděl, že Snakov není jen jméno malé východňarské vesnice, ale zároveň (pozor) i jméno jakéhosi ostrova v Rumunsku, na němž je údajně pohřben Dracula. To je mi náhodička.
V rodném kraji mých předků z matčiny strany jsem však byl naposledy už před více než dvaceti lety. A vydat se tam pátrat po upírech, na to skutečně nemám odvahu. Při mé smůle by mé ohlodané kosti našli houbaři až po mnoha letech od takové bláhové výpravy.
O to raději se podívám na nějaký pěkný upírský film v kině nebo v bezpečí svého domova.

Když mi bylo čtrnáct, vydal jsem se do kina na snímek UPÍR Z FERATU (1982) režiséra Juraje Herze.

Bylo to do patnácti let nepřístupné a já trnul, zda mě uvaděčka pustí. Kontrolou u vchodu jsem naštěstí prošel, a cítil se hrdinsky. Film se mi velice líbil, a jméno Juraj Herz mi od té doby uvízlo v paměti. Ne nadarmo: vždyť tenhle maník kromě Panny a netvora (jehož úvodními sekvencemi by se mohlo chlubit i slavné studio Hammer) natočil i jeden z nejlepších psychologických horrorů všech dob: Spalovač mrtvol.

Název Herzova snímku (natočeného podle SF povídky Josefa Nesvadby) byl (jak známo) odvozen od proslulého díla německého expresionismu: NOSFERATU: Symfonie hrůzy (1921).

Upír Max Schreck, který zde hrál hlavní roli, je v mých očích tím bezkonkurenčně nejstrašidelnějším ozubeným monstrem v dějinách kinematografie. Tahle kreatura mi nažene strach spolehlivě a kdykoliv.

Okolnostmi natáčení této klasiky němého filmu se zabýval pozoruhodný mystifikační snímek Eliase Merhige VE STÍNU UPÍRA (2000). Ten vycházel ze zajímavého faktu, že o herci jenž hrál Nosferatu se toho ví nějak podezřele málo. Maxe Schrecka zde skvěle zahrál Willem Dafoe.

Jedním z nejzajímavějších projektů 90.let byl Coppolův BRAM STOKER’S DRACULA (1992). Ten odstartoval celou vlnu kostýmních historických velkofilmů s horrorovými tématy (např. Mary Shelley’s Frankenstein, Interview s upírem či Burtonův vynikající Sleepy Hollow). Coppolova upířina je nádherně megalomanskou poctou mnoha předchozím (nejen upírským) klasikám. Téměř každá jednotlivá scéna filmu je samostatně precizním kouskem, a to hlavně po vizuální stránce. Škoda jen, že jako celek to až tak docela nefunguje, a film působí místy trošku zdlouhavě. Následující (výše jmenované) filmy kladly ovšem úplně stejný důraz na potěchu divákova oka, což dotáhl k dokonalosti právě Tim Burton. V případě jeho Ospalé díry bych neváhal použít výrazu vizuální orgie.

Všeobecně se tak nějak moc neví (asi raději), že ještě před Stokerovým Draculou zde byla jiná zajímavá literární postava, živící se krví svých obětí. A v mnoha ohledech šlo o postavu vyjímečnou. Carmilla ze stejnojmenné novely Josepha Sheridana Le Fanu si téměř výhradně vybírala za své oběti naivní dcerky ze šlechtických rodin, a než je úplně vysála, prožila s nimi mnoho vášnivých nocí.

Charismatická upírka se slabostí pro krásné dívky později inspirovala celý horrorově-erotický subžánr, zvaný lesbian vampires. Klasickým představitelem tohoto stylu je například snímek VAMPIRE LOVERS (1970, režie Roy Ward Baker) proslulého filmového studia Hammer.



Hlavního upírobijce zde ztvárnil hammerovský veterán Peter Cushing:

Něco málo společného s výše zmíněným subžánrem, má i ambiciózní debut HUNGER (1983) Tonyho Scotta (mj. Top Gun, Pravdivá romance nebo Domino). Film totiž obsahuje lesbickou scénu mezi Catherine Denevue (upírka) a Susan Sarandonovou (její milenka). Ve filmu si zahrál též David Bowie a kultovní kapela Bauhaus tu představila svůj neméně kultovní hit Bela Lugosi Is Dead. Scéna milostných hrátek dvou slavných hereček bývá obvykle největším lákadlem tohoto filmu. Můj názor: Zatímco Susan vypadá, že milování s Catherine bylo jejím tajným erotickým snem, francouzka působí jako (skoro) vždy: chladně a vznešeně.

(Dokončení příště)