Horrorman Švandrlík

Že známý humorista Miloslav Švandrlík byl jedním z našich nejvýznamnějších horrormanů, a dodnes je obrovským fanouškem žánru, je fakt, o kterém se nějak moc nemluví. Ale od toho jsem tu já, abych situaci trochu napravil.

Koncem šedesátých let vyšla jeho nejdůležitější sbírka povídek DRACULŮV ŠVAGR, o níž se mnoho lidí domnívá, že jde snad o nějakou parodii na horrory. Ostudný omyl! Švandrlíkovy krátké povídky jsou absolutní a zcela odevzdanou poctou jeho milovanému žánru, a i když je zde mnoho místa pro mistrův (tehdy ještě neokoralý) vtip, žádnou parodii nebo nějaký blahosklonný nadhled zde nehledejte. Švandrlíkovým záměrem bylo čtenáře nejen pobavit, ale (jak sám doufal) i vystrašit.

Když jsem v 70.letech jako školák tuto (tehdy zakázanou) sbírku objevil v knihovně, byl jsem nadšen.
Povídky (neváhám tvrdit, že v jistém smyslu jde o skutečné majstrštyky) jako Pohřební vůz, Guláš (zdařilá variace na Specialitu šéfkuchaře z Tiché hrůzy), vytříbeně černohumorný Domek v údolí, skvělé vampire stories Okno do hřbitova a Šumavský upír, famózní Břitva, Druhý svědek, Imitátor nebo Poprava na Krambergu – všechny tyhle kousky mi coby školákovi přinesly opravdové potěšení, po němž jsem už dávno marně prahnul.

Nutno dodat, že kniha (poté co jsem si ji dokolečka neúnavně a vytrvale půjčoval) z knihovny jednoho dne zmizela, což mi přivodilo následný, mnoho let trvající absťák.

Další Švandrlíkovou sbírkou, která rozhodně stojí za zmínku, je výběr PŘÍŠERNÁ SMRT MLADÉ DÍVKY z roku 1990. Útlá brožovaná knížečka vyšla v nakladatelství Mladá fronta (už potřetí MF na tomto blogu zmiňuji, aniž by v tom byl jakýkoliv záměr), a kromě několika kousků z Draculova švagra přináší také pár novějších pochoutek.

Bohužel, pozdější Švandrlíkovy horrorové sbírky jsou už jen velice slabým odvarem třeskuté kvality jeho starších věcí. Jejich autor se marně snaží vstoupit do téže řeky, a až na občasnou světlou vyjímku mu to zoufale nejde. Ale co, vždyť i Bradbury (MISTR Bradbury!) je na tom dnes velice podobně.

Jisté je, že kvalita, kterou kdysi Švandrlík nabídnul, zůstává kvalitou dodnes. Drtivá většina povídek z Draculova švagra bez úhony přestála oněch téměř čtyřicet let od svého vzniku, a spolehlivě funguje dodnes.

A co je třeba obzvláště vyzdvihnout, je nesporný fakt, že si Švandrlík jako první moderní český autor horrorů dokázal skvěle poradit s českými reáliemi, a naprosto přirozeně z nich udělat funkční součást svých horrorů. Začlenil tento prvek do svého díla s neuvěřitelnou nonšalancí, a ze zdánlivého handicapu učinil svou výhodu.
A to je něco, co se skutečně mimořádně nedaří mnoha našim současným autorům fantastické prózy.