pátek, září 14, 2007

Vítězné filmy všech THS

Na minifestivalu s názvem Tradiční Horrorový Sraz (THS) se promítají horrory, případně filmy, které s tímto žánrem nějak souvisejí. Mohou to být úplné novinky, uznávané klasiky, méně známé snímky i totální rarity. Zde je přehled filmů, které si z jednotlivých ročníků odnesly ta nejvyšší ocenění, a měly největší ohlas jak u publika, tak u poroty.

THS 1 (2004).
První ročník se konal v době, kdy filmový horror prožíval své zmrtvýchvstání a tento proces byl právě na svém vrcholu. Jelikož jsme stáli na začátku, pokladnice byla plná klenotů - těch nových i těch starších -, a bylo skutečně z čeho vybírat. Novou krev zastupovaly čerstvé pecky jako Dead End, Haute Tension, Cabin Fever nebo remake Dawn of the Dead. Nechyběl žánrově spřízněný japonský art, reprezentovaný snímky Suicide Club a Uzumaki. Japonské tvorbě byl vzhledem k její tehdejší vysoké popularitě věnován poměrně velký prostor: Promítal se také Miikeho Ichi The Killer a Shimizeho videofilm Ju-On. Starší bizarnosti zastupoval německý Nekromantik nebo ulítlý Toxic Avenger IV z produkce společnosti Troma. Itálii reprezentovali kultovní Demoni a kontroverzní pseudodokument Cannibal Holocaust. Došlo i na Burtonův animovaný muzikál The Nightmare Before Christmas, a jeden večer byl věnován vybraným ukázkám z klasických 80's sérií A Nightmare On Elm Street a Friday The 13th.
Jednoznačně největší ohlas si na prvním THS získal jeden z novějších snímků, inteligentní a mimořádně strašidelný DEAD END Jeana-Baptiste Andrey a Fabrice Canepy z roku 2003.



THS 2 (2005).
Druhý ročník byl ve znamení poněkud bezhlavého plenění horrorové pokladnice: Běžely majstrštyky či povinnosti z dílny Fulciho (The Beyond), Hoopera (Texas Chain Saw Massacre), Gordona (Re-Animator) a De Palmy (Carrie). Promítal se také dnes už sice polozapomenutý, ale ve své době hojně diskutovaný zástupce satanských horrorů The Sentinel z roku 1977, ve kterém se kromě Avy Gardner a Christophera Walkena objevili i skutečně fyzicky deformovaní lidé v úlohách monster, a Beverly D'Angelo zde předvedla autoerotiku. Dalším méně známým horrorem byli osmdesátkoví Nomads Johna McTiernana s Piercem Brosnanem v hlavní roli. Opět nechyběly novější perly a zajímavosti jako Bubba Ho-Tep (Coscarelliho nářez o Elvisovi v domově důchodců), Villmark z prostředí drsných severských hvozdů, efektní thajská lekačka Shutter, působivý westernový horror Dead Birds nebo emancipovaný "jeskyňářský" kousek The Descent. Těmto novějším snímkům pak kraloval vynikající Session 9 Brada Andersona (mj. Mechanik či seriál Masters of Horror).

Největší ohlas si však na tomto ročníku vydobyl netradiční upírský snímek režisérky Kathryn Bigellow, NEAR DARK.

THS 3 (2006).

Doznívající vlna tzv. japan shocku byla vzpomenuta jedním z nejslavnějších snímků Takashi Miikeho, Audition. Kromě klasik, jakými dnes už určitě jsou např. Cronenbergovy kontroverzní psychohorrory The Brood a Scanners nebo Romerův postapokalyptický zombie snímek Day of the Dead, a několika nezbytných novinek (Hostel; remake Hills Have Eyes), byl dán tentokrát vetší prostor i filmům, které ač nejsou přímo horrory, mají k tomuto žánru blízko, případně jsou s ním nějak spřízněny. Došlo tak na Boormanovo klasické dílo Deliverance (velký to vzor všech pozdějších "buranských" vyvražďovaček), lynchovsky tajemný Jacob's Ladder či v 80.letech se odehrávající, mysteriozně-romantický opus Donnie Darko, plný odkazů na dobové klasiky hrůzostrašného žánru. Překvapivě největší úspěch však u diváků zaznamenal temný thriller THE HITCHER (1986) s vynikajícím Rutgerem Hauerem v roli psychopatického stopaře Johna Rydera.


THS 4 (2007).
Tentokrát došlo i na horrorové seriály. Ke slovu se dostaly kultovní Tales from the Crypt a fanoušky vysoce ceněný novější projekt Masters of Horror. Zejména prvně jmenované sérii bylo věnováno několik velice úspěšných odpoledních projekcí. Mnoho filmových novinek ještě nebylo k dispozici, a tak se vybíralo zejména z dosud opomíjených snímků 80. a 90.let - ať už šlo o ve své době velice populární komediální upířinu Fright Night z dílny Toma Hollanda (1985), či naopak nedoceněný, ale zajímavě obskurní slasher Funny Man (1994). Dostalo se také na kladnými kritikami ověnčenou španělskou tragikomedii se satanskými motivy El Dia De La Bestia a netradiční upírský thriller Wisdom of Crocodiles.
Vítězným snímkem čtvrtého THS byl nakonec po zásluze zvolen ambiciozní, naturalisticky mrazivý debut Johna McNaughtona z roku 1986, HENRY: PORTRAIT OF A SERIAL KILLER.


3 Comments:

Blogger subcommandante marcos said...

...asi se budu muset naklonovat...:)

12:27 odp.  
Blogger subcommandante marcos said...

člověče, tys ten svůj blog snad definitivně odpískal:(...

5:37 dop.  
Blogger subcommandante marcos said...

Tento komentář byl odstraněn autorem.

5:38 dop.  

Okomentovat

<< Home