Cheap Trick

Za přetextovaný příspěvek věnovaný Gellnerovi, jsem sklidil kritiku i chválu. Možná že jsem ho měl rozdělit do dvou dílů, a bylo by to stravitelnější, ale teď už to nemá cenu řešit. Stejně jsou všechny ty básně geniální, tak proč nemít Frantův Best Of komplet na svém blogu, že. Abych to vyrovnal, tenhle příspěvek bude hodně obrázkový, s minimem textu. Představím zde jednu mou velice oblíbenou kapelu. Jsou z Rockfordu v Illinois (poblíž Chicaga), jmenujou se CHEAP TRICK a hrajou spolu už od roku 1974.

1977:

Hezouni (Robin & Tom) vs. Podivíni (Bun & Rick):

Veselá orwellovská parafráze: Tahle POLICIE hlídá i tvé sny!

Mozkem a zároveň komikem kapely je Rick Nielsen, muž libující si v bizarních kytarách:

Článek v dobovém tisku (cca 1980). Na fotografii uprostřed Rick ve společnosti Ann a Nancy, šéfek mé další veleoblíbené americké party, HEART:

-------------------------------------------------------------------------

Vybraná diskografie, Vol. I:

HEAVEN TONIGHT (1978)
Trocha punku a new wave, něco hard rocku a popu, a máme tu jedno z nejoceňovanějších alb CT, kterému se přezdívá též Bible powerpopu. Úvodní hit Surrender byl zvolen v hlasování na MTV mezi 100 nejlepších popových skladeb všech dob, a ve svém repertoáru ho měl i Marilyn Manson. Punkovou Auf Wiedersehen (hymnu veselých sebevrahů) nahráli pro svůj singl mosh metaloví Anthrax, a za úchylnou Heaven Tonight by se nestyděl ani Alice Cooper.

AT BUDOKAN (1978)

Legendární živák z japonské haly Budokan, kterým se CT konečně prosadili i doma. (V Japonsku už byli dávno za bohy.) Singlovka I Want You To Want Me s nezapomenutelným orgasmickým jekotem asiatek v refrénu, bourala žebříčky po celém světě.

DREAM POLICE (1979)

Titulní orwelovská parafráze o policajtech v hlavě, kteří kontrolují vaše sny, je jedna z mých nejoblíbenějších. Ani beatlesovská balada Voices na singlu ovšem nezapadla. Devítiminutová litanie Gonna Raise Hell s bohatou orchestrací ve finále, pak připomíná slavný masakr guyanské sekty reverenda Jonese.

-------------------------------------------------------------------------

Zlatá osmdesátá. Rick Nielsen a Robin Zander v akci:

Rick je znám svou rozsáhlou sbírkou kytar. Myslím, že jich má něco kolem 2000 kousků. Napsal o nich dokonce knihu. Některé vypadají opravdu neuvěřitelně. Tady je ukázka z jeho kolekce:

Další Rickův oblíbený nástroj, mandocello:

Pokud jsem to pochopil dobře, mělo by to být něco mezi violancellem, mandolinou a kytarou.
Rick ho používá na několika albech Cheap Trick.

Bubeník Bun E. Carlos tvoří s Rickem nerozlučnou dvojku.
Těmhle dvěma magorům se prostě nedá odolat:

CT 2001:

Warning: Hudba Cheap Trick není pro všechny!
No řekněte sami, co se tak asi může zrodit v hlavě tohohle úchyla:

(Všimněte si těch divných lidí v pravém dolním rohu obálky. Jasně, další moji oblíbenci: B -52´s.)

-------------------------------------------------------------------------

Vybraná diskografie, Vol. II:

ONE ON ONE (1982)
Jednoduché, melodické písničky, servírované s punkovým drajvem (She's Tight nebo Love's Got A Hold On Me) a mezi nimi slavná hymnická balada If You Want My Love. V Austrálii se dlouho držela na prvním místě mezi singly. V ČSSR svého času ovládla diskotéky natolik, že ji neváhal (samozřejmě hezky česky) nazpívat sám Petr Rezek. Dodnes lze obě verze slyšet v některých našich rádiích.

LAP OF LUXURY (1988)
Comebacková deska. Typický představitel melodického pop rocku vzor 80's, z něhož se dnes mnoha lidem ježí chlupy hrůzou. But I like it very much. Coververze Don't Be Cruel (původně Elvis Presley) je jednoduše skvělá (v klipu vystupje mj. Bun E. Carlos v elvisovském převleku), a power balada The Flame dobyla čelo singlového žebříčku na obou stranách Atlantiku. (Taktéž je ještě dnes k slyšení na různých sentimentálních stanicích.)

WOKE UP WITH A MONSTER (1994)
Smíchejte Rolling Stones a Aerosmith pozdních 80.let, nechte to produkovat Teda Templemana (Van Halen) a dostanete takovéhle "Probuzení s monstrem". Dobře uvařený, chytlavý rock'n'roll, z něhož asi nejvíce chutná titulní nářez a melodická tutovka You're All I Wanna Do.

CHEAP TRICK (1997)
Tohle album by mohlo chytnout i mladší ročníky. Všechny osvědčené ingredience předchozí tvorby CT jsou zde prohnány přes špinavý, lehce grungeový filtr, a výsledný produkt neskutečně píše. Živočišně extatické zářezy Anytime nebo Baby No More, případně nostalgická Say Goodbye nemůžou zklamat.

-------------------------------------------------------------------------

Dnes:

A tenkrát:

Takhle se má tvářit správný tvrdý rocker:

Rick a jedna velká fanynka CT. Není vám povědomá?

Co dodat? CT jsou pro mě vyjímečná kapela. A není to jen jejich veselou imagí. Během těch tří dekád své historie prošli určitým vývojem. Nabídli různé tváře, jak hudební (punkem šmrcnutý, syrový a přesto melodický rock, experimenty, AOR ale i čistý popík) nebo textové (od raných provokací, plných lehce morbidního humoru na tabuizovaná témata - sebevražda, pedofilie, sérioví vrazi - přes romantická vyznání lásky a zpět). Vypracovali se z dělníků rock'n'rollu na hvězdy arén, aby vzápětí upadli v prach zapomnění. Znovu se vrátili, dobyli žebříčky Billboardu, a znovu byli zapomenuti. Ovlivnili superskupiny osmdesátých (Motley Crue, Poison) ale i 90.let (Smashing Pumpkins, Foo Fighters). Heslo Cheap Trick nechybí v žádné větší rockové encyklopedii. Tahle parta je tu už více než 30 let. A až nebude, zůstanou po nich alespoň desky se spoustou kvalitního rokenrolu.

Bylo mi potěšením tuto povedenou čtveřici američanů (s švédskými předky) - tedy pány Nielsena, Zandera, Peterssona a Carlose (ve skutečnosti Carlsona) - propagovat na svém blogu. Na závěr pro jistotu ještě jednou upozorním na to, co už jsem naznačil: Že totiž CT opravdu nejsou pro každého. Ale ono už to tak na světě chodí, že dobré věci holt pro každého nebývají...

Divné kytary, sranda, powerpop, kšiltovky, skvělé písničky, grimasy a zase kytary. Jedna obří: